byl sběratel a vydavatel folklórních textů, starých literárních památek a archivních dokumentů, překladatel a básník.Narodil se roku 1811 v Miletíně. Pocházel z chudé venkovské rodiny. Na svět si přinesl chatrné zdraví, stejně jako jeho sourozenci, z nichž skoro všichni zemřeli v útlém věku.
Studoval v Hradci Králové a v Praze. Právnické vzdělání ho sice vzdalovalo od literatury, ale seznámení s Františkem Palackým mu umožnilo dostat se k takovým zaměstnáním, která byla bližší jeho zájmům. Pracoval jako sekretář Českého muzea a od roku 1851 jako archivář města Prahy byl pomocníkem F. Palackého. Jeho život byl poznamenaný nemocemi a starostmi o hmotné zajištění rodiny. Zemřel koncem roku 1870 v Praze.
Vedle historických dokumentů vydával díla staré české literatury, např. „Sebrané spisy české“ od Mistra Jana Husa, vydával i překlady starých děl ruské literatury – „Nestorův letopis ruský“, „Slovo o pluku Igorově“. Podílel se na vydání druhého dílu „Výboru z literatury české“.
Důležitost a těžiště svého zájmu však spatřoval ve folklóru, především v českých lidových písních. Erben pořádal hojné cesty na venkov, které mu umožňovaly sbírat lidovou slovesnost. Vydal „Písně národní v Čechách I.-III“. (1842-45) – první vydání nemělo žádné vyhraněné členění, druhé vydání bylo podstatně rozšířeno a vyšlo pod názvem „Prostonárodní české písně a říkadla“ (1864). V tomto vydání jsou již písně rozčleněny podle období lidského života, podle období roku atd. Karel Jaromír Erben sbíral i lidové pohádky a pokusil se o vydání jakousi slovanskou čítanku „Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních“ (1865), kterou vydal znovu ve zkrácené podobě r. 1869 „Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských“. K. J. Erben byl podnícen evropským rozvojem studia lidové slovesnosti, zvláště mu byli za příklad bratři Grimmové. Erben byl přesvědčen, že národní literatura by měla vycházet z etnického základu, který je obsažen v lidových písních, pověstech a zvycích.
Mnoho práce vložil Erben do připravovaného souboru českých pohádek, jako celek vyšly až roku 1905 pod názvem České pohádky (např. Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Tři zlaté vlasy Děda-Vševěda…). U Erbena dostala pohádka pevný tvar, nejedná se o pouhé improvizování lidového vyprávění s nahodile řazenými motivy.
Karel Jaromír Erben napsal jednu jedinou básnickou sbírku – Kytice (1853). Erben ve sbírce vychází z pověstí a bájí. Básně jsou baladicky laděné. Erbenova Kytice byla pociťována jako odkaz na lidské a národní hodnoty, ohrožené bachovským absolutismem.
(text je z internetu)
Kytice
Tato básnická sbírka byla oblíbenou knížkou mojí babičky, četla jsem ji několikrát a letos ji přečetla znovu do Čtenářské výzvy 2017.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za návštěvu a za vložený komentář. Zuzana