středa 12. června 2019

Liška, Pavel; Révai, Jan; Bernard, Hynek

 Pavel Liška (* 29. ledna 1972 Liberec) je český divadelní a filmový herec. Vystudoval JAMU v Brně. Účinkoval v brněnském HaDivadle i v Národním divadle (např. hlavní role Romea v Shakespearově hře Romeo a Julie). Jeho první filmovou rolí byl František v Gedeonově Návratu idiota. Do roku 2013 byla jeho manželkou dcera politického aktivisty Johna Boka, tanečnice a herečka Kristýna Liška Boková (nar. 1981). V roce 2005 se jim narodil syn Šimon Samuel. V současnosti je jeho partnerkou herečka a zpěvačka Barbora Poláková, se kterou má dvě děti.
(text je z internetu)


Jan Révai  se vyučil automechanikem, od mládí se však věnoval tanci. V šestnácti se zapletl do přepadení čerpací stanice a krádeže, o tři roky později (roku 1993) byl odsouzen.
Po propuštění díky své taneční průpravě (působil v taneční skupině UNO pod vedením Richarda Hese, byl také členem swingující skupiny hostující v Hudebním divadle Karlín pod názvem Děti swingu) udělal konkurs na tanečníka do muzikálu Dracula. Tím byla odstartována jeho strmě stoupající kariéra: vystupoval v řadě dalších muzikálů (Carmen, Cats, Hair, Johanka z Arku, Pomáda, Romeo a Julie), objevil se před televizní kamerou – seriály TV Prima Rodinná pouta a Velmi křehké vztahy, inscenace Život, který ti dávám, film Polojasno Filipa Renče); Renč si ho vybral pro jednu z hlavních rolí i v muzikálovém filmu Rebelové (2001). S Lucií Vondráčkovou moderoval Českého slavíka 2001 (TV Nova). V současné době vystupuje v Divadle pod Palmovkou, objevuje se v inscenacích Shakespearových her na Letních shakespearovských slavnostech na Pražském hradě.
Od roku 2012 je porotcem v taneční televizní soutěži StarDance ...když hvězdy tančí.
V roce 2007 se oženil se zpravodajkou Slovenské televize Danielou Urbánkovou. V roce 2010 se rozvedli. Jeho partnerkou je slovenská herečka Zuzana Šulajová. Mají dva syny, Jakuba a Matěje.
(text je z internetu)


Hynek Bernard Natáčení v náročných podmínkách se stalo mou profesí a vášní zároveň. Amazonský prales, africké pouště Sahara, Kalahari či Namibijské duny, íránská prašná poušť či Nazca v Peru. Vysokohorská prostředí od Alp po velikány jako jsou Himaláje, Andy, Denali či magické Kilimandžáro. To jsou místa, kde jsem měl to štěstí natáčet. Zaměřuji se na krizové čii nízkorozpočtové projekty, kde není možnost operovat s rozsáhlým zázemím, infrastrukturou. Mou snahou je i v takových podmínkách docílit maximální kvality a vypovídající hodnoty filmu. Sedlám KTM 990 Adventure upravenou na expediční cesty.
(text je z internetu)




Sí, vole!
Mozaika deníků třech Vandráků, co cestujou po Střední Americe, točí o tom dokument a plní si sen. Potkávají lidi, divokou přírodu, dávný časy a sami sebe. Jsou špinavý, šťastný, protivný a občas je jim smutno, ale ze všeho nejvíc se smějou a dělají si ze všeho legraci. Ze sebe, z toho, jak padají, nerozumí španělsky, i z toho, že dostali šanci o tom všem teď napsat svoji velkou knihu. Často po cestě dávají otázky ostatním lidem a někdy dá cesta otázku jim. Jet podle navigace, nebo intuice? Drze, nebo bezpečně? Společně, nebo sami? Zakusuješ se víc ty do cesty, nebo cesta do tebe? A odpověď? – Prostě jedeme! Sí, vole! Tři úplně jiný palice, tři motorky, tři deníky a tři měsíce na cestě Střední Amerikou.
(text je z internetu)

pondělí 20. května 2019

HORYNA Václav

( 17. 4. 1906 – Pamětník u Chlumce ) Učitel, prozaik, sběratel východočeských pověstí, publicista.

V letech 1921 – 25 studoval na Raisové učitelském ústavu v Jičíně. Po maturitě nastoupil dvouletou vojenskou službu v Liberci a od roku 1927 začal působit jako učitel matematiky, češtiny a výtvarné výchovy na školách v Krakovaných, Radovesnicích, v Chlumci nad Cidlinou, v Hradci Králové a potom do roku 1966 v Praze. Po odchodu do důchodu v roce 1966 žil v Praze a věnoval se literární práci. V době svého působení v Hradci Králové se vedle své pedagogické činnosti podílel v roce 1945 na založení východočeského rozhlasového vysílání a do roku 1949 vedl kulturní redakci královéhradeckého krajského studia.
V letech 1953 – 1957 vystudoval v Hradci Králové Pedagogickou fakultu. Vedle svého učitelského působení se aktivně věnoval veřejné kulturní práci. V Chlumci nad Cidlinou spolupracoval s ochotnických divadlem a od roku 1937 se podílel na festivalech Klicperův Chlumec. V letech 1950 – 1961 zde působil ve Vlastivědném muzeu a uspořádal v něm řadu příležitostných regionálních výstav; je autorem stálých expozic Václava Klimenta Klicpery.
Svou literární činnost věnoval především beletristickému zpracování východočeských pověstí, legend a lidových vyprávění, jež po dlouhá léta sbíral. Další okruh jeho zájmu tvoří klicperovská tematika. Horyna získal 1. cenu v soutěži k 100. výročí dramatikovy smrti. Jeho tvorba obsahuje též romány, povídky, vlastivědné práce a studie.
Odborné stati, vlastivědné články a příspěvky uveřejňoval v časopisech: Estetická výchova, Chlumecký zpravodaj, Literární noviny, Náš kraj, Naše vlast, Nové Hradecko, Pochodeň, Rudé právo, Učitelské noviny, Venkov.
Přispěl do sborníků: Od Klicperovy k Stroupežnickému (1942), Pamětní spisek k 160. výročí narození Václava Klimenta Klicpery (1952), Hradecký kraj (1957), Klicperův Chlumec (1959,1976).
Knižně vydané romány, povídky a pověsti: Pověsti z kraje Malátova a Klicperova (1941, 1961 přepr. A rozš. Pod názvem Sluneční střelec), Pověsti českého severovýchodu (1947), Stopami dalekých světů (1948), Tesáno do kamene (1948), Poslední vřeteno (1949), Rouhači a smíškové (1975), Hubertova brána (1979), Perly mezi kamením (1980), Důvěrné listy Václava Klimenta Klicpery (1982), Lžíce medu, špetka pepře (1989). Převyprávěl román J. Svátka Sedláci u Chlumce.
Ostatní práce: Město v zahradách (průvodce po Chlumci n. Cidl. 1947), Učitelský profil Václava Klimenta Klicpery (1958), Novobydžovsko ( průvodce, s dalšími autory, 1959), Vlastivěda Královéhradecka (1968, s dalšími autory), Pomolog Jan Říha a jeho předchůdci (1981), Otec české veselohry. 200 let od narození Václava Klimenta Klicpery (1992). Východočeský rozhlas v Hradci Králové uvedl četné H. vlastivědné relace věnované regionálním osobnostem, Čs. Televize vysílala jeho příspěvky v cyklu Úsměvy mistrů.
(text je z internetu)

Perly mezi kamením
pověsti, báje a lidové vypravování z východních Čech.
V knížce jsou zmínky o již zaniklých obcích, které "znám" z matrik.
Vybrala jsem si ji do čtenářské výzvy a jsem moc ráda.

čtvrtek 9. května 2019

Brůžičková Gabriela

Leopardí muž
Někdy se nám v životě stane, že potkáme někoho, kdo se nám zdá být velice blízký. Něco nás k němu táhne a vůbec nechápeme proč, vždyť je to cizí člověk! Někdy se nám zdá, že je s námi někdo, kdo nás chrání, miluje nás, a přitom si vůbec neuvědomujeme jeho fyzickou přítomnost, je to něco jako přelud lásky, který nás provází, i když je nám nejhůř a máme chuť to všechno zabalit. Příběh Lindy Zárybnické, dívky ze socialistického Československa, Esterky Lidlové, krásky, která prožila svůj krátký život za II. světové války, nebo Šarai a jejího statečného divokého válečníka z dob dávno minulých, spojuje přízrak jediného muže, který je provází v jejich životech jako manžel, milenec, nebo ochránce a věrný přítel v dobách nejhorších.
Je pravdou rčení, že láska hory přenáší a existuje až za hrob? O tom je právě kniha Leopardí muž. Je osudová láska skutečně věčná a platí, že i když nás někdo opustí a zemře, nic tím neskončí, jen musíme být trpěliví a čekat na nové setkání?

(text je z internetu)

GREEN Linda

Životopis

Narodila jsem se v severním Londýně v roce 1970 a vyrůstala jsem v Hertfordshire. Svou první novelu jsem napsala, když mi bylo osm let. Jmenovala se Time Machine. Bohužel to byl ale žánr, který se nechytil. Jednalo se o pohádkový thriller s tématikou poníků a cestování časem. Už ve školní ročence jsem prohlásila, že chci jednou vydat svůj román (ano, mohla jsem si jednoduše slíbit, že knížku jenom napíšu. Ale ne. Musela jsem se místo toho roky mučit odmítnutími ze strany nakladatelů). Ve škole mě často žádali, abych své příběhy vytiskla a dala je na nástěnku (přepisovat a tisknout jsem to musela proto, že byl můj rukopis tak příšerný, že se nedal přečíst). Za ty roky ve škole se mi dostalo spousty podpory od mých učitelů, pana Robertse, paní Chandlerové (která přidala ještě trochu nátlaku tím, že mi do ročenky po skončení základní školy jako vzkaz napsala, že se těší až si přečte můj první román) a panu Birdovi.
Můj první výtisk mi vyšel, když mi bylo třináct. Má Óda na Gary Mabbuttona vyhrála druhé místo v soutěži Tottenham Weekly Herald v kategorii „Můj nejoblíbenější hráč“. Když mi bylo patnáct, vyhrála jsem místo fotbalového reportéra. Bylo legrační, jak se na mě všichni mí mužští kolegové dívali. Nikdo z nich na mě nikdy nepromluvil.
V šestnácti jsem se pustila do studia žurnalistiky na De Havilland College v Hertfordshire a můj rozhovor pro vysokoškolské noviny o fotbalovém chuligánství s místním poslancem a předsedou fotbalového klubu Davidem Evansem se dostalo až na dvoustranu Shoot! (nakonec popřel úplně všechno co řekl a taky mi za článek nikdy nezaplatili) a pak i do dalších národních novin (jen jediný milý muž v Daily Star se obtěžoval se mnou můj příběh projít).
Nastoupila jsem do lokálních novin, the Enfield Gazette, jako reportér-praktikant. To mi bylo zrovna osmnáct. Během těch deseti let, které jsem strávila v regionální žurnalistice jsem pracovala jako reportérka pro Birmingham Daily News, editorka zpráv pro Birmingham Metro News, a jako sloupkařka pro Coventry Evening Telegraph jsem vyhrála cenu Press Gazette Regional Press Awards v roce 1997.
Milovala jsem svou práci v regionálních novinách, ale už v roce 1998 začaly být mé články příliš dlouhé a mé nutkání napsat román už bylo příliš silné. Proto jsem odešla z práce a pustila se do práce na svém prvním románu. Zůstala jsem novinářkou na volné noze. Psala jsem pro The Guardian, The Independent on Sunday, The Times Educational Supplement, The Big Issue, Wanderlust a Community Care Magazine. Taky jsem publikovala krátké příběhy v Best magazine.
Když jsem zjistila, že psaní a práce z domova je velice osamělá činnost, začala jsem pracovat jako koordinátor pro Birmingham Bureau of Children´s Express. Byla to národní charita, která pro mládež vedla žurnalistický program (teď si říkají Headliners). Vyučovala jsem děti a také mladé lidi pro National Academy of Writing. Poté, co jsem se v roce 2001 přestěhovala na sever, dodělala jsem si kvalifikaci a začala jsem školit dospělé a vyučovat kurzy tvůrčího psaní studenty ve věku od 18 do 82 let, pro Workers Educational Association v Calderdale v Západním Jorkšíru.
Po více než stovce odmítnutí ze stran agentů (a po více přepisech, než jsem schopná si pamatovat) jsem konečně sehnala svého agenta. Bohužel jsem stále nemohla najít nakladatele, který by chtěl mou knihu vydat. Mezitím jsem začala pracovat na svém druhém románu I DID A BAD THING. Ten jsem dokončila v roce 2003. V tom samém roce jsem porodila svého syna (ano, skoro ve stejný den). V roce 2004 jsem dokončila poslední úpravy na knize a o rok později si sehnala nového agenta. Až v roce 2006 jsem uzavřela dohodu s Headline Review na vydání dvou knih.
I DID A BAD THING bylo vydáno jako paperback v roce 2007, kniha se dostala na 22. místo v oficiálním žebříčku bestselerů a prodalo se více než 80 000 kopií. 10 REASONS NOT TO FALL IN LOVE bylo vydáno v roce 2009 a dostalo se na 16. místo v žebříčku bestselerů a prodalo se více než 77 000 výtisků. Oba romány byly navíc dlouho zařazeny v soutěži RNA Romantic Novel of the Year Award.
Po úspěchu prvních dvou knih jsme se s Headline Review dohodli na dalších vydáních. Knihy THINGS I WISH I´D KNOWN se prodalo dalších 40 000 výtisků a THEN IT HAPPENED se dostala až do oficiální tabulky TOP čtyřicet.
Po tomhle všem jsem přešla ke svému současnému vydavateli Quercus, který publikoval mou knihu MUMMYFESTO v roce 2013. Příběh o maminkách, které založily svou vlastní politickou stranu upoutala pozornost médií a udělali se mnou rozhovor do rádia Four´s, pořadu Woman´s Hour. Hned po mém šestém románu THE MARRIAGE MENDER vyšel na svět můj první psychologický thriler WHILE MY EYES WERE CLOSED. Stal se číslem jedna bestselerů na Amazonu. Byl také čtvrtým nejlépe prodávaným ebookem, s více než 400 000 stáhnutí.
Momentálně žiji v Západním Jorkšíru (je to skvělé místo, zvlášť když přestane pršet). Mám opravdu divný přízvuk. Dokážu například v jedné větě udělat Jorkšírský, Londýnský a Midlanský přízvuk, aniž bych si to uvědomila. Vdala jsem se za Iana, fotografa a kameramana (což se dost hodí, když potřebuju vyrobit knižní trailery). Máme spolu 12letého syna Rohana, který nejraději čte J. K. Rowlingovou, Philipa Pillmana a Michaela Morpurga.
Ráda cestuju (i když od té doby co jsem maminkou, nebyla jsem dále než v Lyme Regis). Podnikala jsem tůry za divokými orangutany na Borneu, byla jsem na okraji Arctic Circle abych viděla polární medvědy a taky jsem jela až daleko na jih k Tierra del Guego, abych si vyfotila tučňáky (ano, vím že by bylo mnohem jednodušší a levnější se na ně jít podívat do zoo!).

V češtině vychází poprvé kniha Lindy Green, WHILE MY EYES WERE CLOSED pod názvem PŘED PIKOLOU ZA PIKOLOU spolu s audioverzí.

A zde je pár mých oblíbených věcí:
Román: To Kill a Mockingbird by Harper Lee
Autor: Margaret Atwood.
Hudba: Florence and the Machine, Adele, Blondie, Beth Orton, Gabrielle Aplin
Filmy: The Shawshank Redemption, Dead Poets’ Society, Truly, Madly, Deeply
TV: Newsnight, Question Time, W1A, Have I Got News for You
Potraviny: Červená paprika, mango, opečené borové ořechy, pesto omáčka, čokoláda Green & Blacks Maya Gold čokoládu, jahody, houmous a pomalu pečené rajčata (ale ne všechno dohromady!).
Místa ve světě: Pokhara, Nepál; Národní park Tanjung Puting, Borneo; Churchill, Kanada; Homer, Aljaška, Hebdenský most, Anglie.



ZBÝVÁ VÁM 18 MĚSÍCŮ ŽIVOTA… Když si jednoho lednového pondělí Jess Mountová prohlíží svůj Facebook, zjišťuje, že se čas na jejím účtu přehoupl o 18 měsíců dopředu. Přímo do dne, kdy zemřela. Znepokojivé příspěvky se na jejím timeline nepřestávají objevovat a ona přes ně postupně odhaluje svou budoucnost. Narazí například i na svého nádherného syna, kterého ještě ani nepočala. Stojí tak před důležitým rozhodnutím. Pokud bude chtít změnit svou budoucnost, aby si zachránila vlastní život, její malý chlapeček, do kterého se zamilovala, nikdy nemusí existovat. Co kdybyste se taky mohli podívat do budoucnosti a měli tak možnost změnit svůj osud? Na první pohled klasický psychologický román skrývá důležité poselství.
(text je z internetu)

Už dlouho se mi nestalo, že bych četla knížku dlouho do noci - konec je naprosto nečekaný.....

                

pondělí 8. dubna 2019

EBERTOVÁ Sabine

se narodila v Aschersleben a vyrostla v Berlíně. Absolvovala žurnalistiku v Magdeburgu a v Rostocku latinskoamerickou jazykovědu. Pracuje jako nezávislá novinářka a spisovatelka. Je autorkou řady historických románů. Její pentalogie o porodní bábě Martě se stala bestsellerem v Německu i v zahraničí. Autorka žije s rodinou ve Freibergu.
(text je z internetu)


Meč a Koruna
Mistr mystifikace
Začátek nevšední středověké trilogie MEČ A KORUNA dějově volně předchází pentalogii o Porodní bábě.
Mistr mystifikace je úvod epické ságy, v níž nás autorka zavádí do pohnutých časů 12. století.
Po smrti císaře Lothara v roce 1137 bojují Štaufové a Welfové o trůn, zatímco Askánci, Wettinové a jiné vlivné šlechtické r
ody se snaží udržet a rozšířit svá mocenská postavení. Nikdo z nich se neštítí jakéhokoli prostředku k dosažení svého cíle: intrik, zrady, vynucených manželských svazků ani otevřené války. Vazalové se musí rozhodnout, na kterou stranu se postaví, mladičké dívky jsou zavlečeny jako záruka věrnosti, některé ženy mají strach, jiné naopak v sobě najdou sílu se prosadit.
Sledujeme vzestup Fridricha Barbarossy v nejmocnějšího panovníka středověku i pohnutý osud mladičké Kunigundy z Plötzkau, která musí překonat sama sebe.

Milovníci historické ságy Sabine Ebertové o Porodní bábě se v této nové trilogii setkají s řadou tehdejších protagonistů v době jejich mládí, zejména s mladým Christianem.

(text je z internetu)




Tajemství porodní báby
První díl tetralogie z raného středověku.
Hradní pán Wulfhart chce dát mladé porodní bábě Martě useknout ruce a nohy, protože se jeho syn narodil mrtvý. Na poslední chvíli se dívce podaří uprchnout z rodné vesnice. Aby na útěku přežila, přidá se k výpravě kolonistů směřující na východ země, do dnešního Saska. Osadníci si ta
m chtějí zúrodnit půdu a vybudovat nový, svobodný život. Vede je statečný a čestný rytíř Christian, kterého Marta okamžitě okouzlí. Ale její krása a léčitelské schopnosti vzbudí pozornost také proradného rytíře Randolfa, Christianova úhlavního nepřítele. V Christianově vesnici jsou navíc objevena bohatá naleziště stříbra…
(text je z internetu)


Osudy porodní báby




Rozhodnutí porodní báby
Magdeburg v roce 1179 Na dvorském sněmu císař Fridrich Barbarossa hodí rukavici Jindřichu Lvovi. To znamená válku a Christian s Martou každým dnem očekávají, že zasáhne i jejich vesnici. Nakonec markrabě míšeňský, Oto z Wettinu, vezme s sebou Christiana jako velitele svého vojska do boje a Marta musí čelit jiné obtížné výzvě. Oto po dobu válečného tažení předal velení nad christiansdorfským hradem nejstaršímu synu Albrechtovi posedlému mocí. Tomu je Marta se svými zvláštními schopnosti už dávno trnem v oku…
(text je z internetu)


Kletba porodní báby






Sen porodní báby

pátek 1. února 2019

MYRONOVÁ Vicki

se narodila ve Spenceru a vyrůstala na farmě jižně od Monety v Iowě (město Moneta dnes již neexistuje). Po střední škole se přestěhovala do Mankato v Minnesotě, kde pracovala, vdala se, porodila dceru a studovala na univerzitě Mankato State (bachelory). Na Emporia State University pokračovala ve studiu (master).
V roce 1982 se vrátila do Spenceru (kde žije i v současnosti) a začala pracovat ve veřejné knihovně. O dva roky později se stala ředitelkou knihovny; tuto funkci zastávala 25 let. 
V roce 2007 napsala svou první knihu o kocouru Deweym.
(text je z internetu)

DEWEY - kocour z knihovny, který okouzlil celý svět
Jedno chladné zimní ráno jde Vicki, vedoucí malé iowské knihovny, vybrat ze schránky vrácené knihy a objeví v ní droboučké, na kost promrzlé kotě, které tam někdo předešlou noc vhodil. Vytáhne zubožené zvířátko z hromady těžkých svazků, a jakmile se jí schoulí do náruče, je rozhodnuto. Kocourek pojmenovaný Dewey podle slavného amerického knihovníka se stane trvalým inventářem knihovny. Jak moc může nějaké zvíře ovlivnit osudy lidí? A dokáže opuštěné kotě změnit život jedné malé knihovny, pozvednout tradiční americké městečko a nakonec se ještě proslavit po světě? Deweymu se to rozhodně podařilo. Postupně si získal srdce velkých i malých čtenářů – ať už to byla postižená holčička na vozíčku, osamělý starý pán, jemuž nedávno zemřela manželka, nebo spolek genealogů, kteří se v knihovně pravidelně scházeli na schůze. Jeho jedinečný dar umožnit lidem zapomenout na starosti se projevil i v případě samotné Vicki. Protože ani ona neměla v životě zrovna na růžích ustláno. Zažila ztrátu rodinné farmy, manželství s alkoholikem, měla vážné zdravotní problémy a při tom všem ještě sama vychovávala dceru. I jí Dewey pomohl najít životní rovnováhu a dívat se na věci s nadhledem. Devatenáct let rozdával radost svým nadšením, laskavostí, skromností (tedy alespoň na kočičí poměry) a především svým šestým smyslem, díky němuž uměl přesně odhadnout, kdo ho v danou chvíli potřebuje nejvíc. Jeho sláva se šířila od města k městu, od jednoho amerického státu ke druhému a nakonec pronikla do celého světa, jak dokládá skutečnost, že si ho přišla nafilmovat delegace až z Japonska. O zázračném kocourkovi vycházely články v novinách, návštěvnost knihovny rostla, a s tím i dotace od městské rady. Z Deweyho se vyklubalo něco víc než pouhý roztomilý zvířecí kamarád; pro obyvatele obyčejného farmářského městečka v srdci Spojených států, které se právě zvolna vzpamatovávalo z nejhorší krize ve své historii, se stal zdrojem pýchy a hrdosti. Když v roce 2006 zemřel, oplakávaly ho doslova tisíce lidí. Avšak jeho odkaz žije dál, jak dokládá tato kniha, která se po vydání stala okamžitě světovým bestsellerem. Prodalo se jí kolem milionu výtisků, práva koupilo téměř třicet zemí a jeho osud zaujal natolik, že se chystá i filmová verze. Jeho příběh totiž dokazuje, že pocit sounáležitosti mezi lidmi ani laskavost kupodivu v dnešním bláznivém světě dosud nevymřely.
(text je z internetu)

pondělí 14. ledna 2019

BRYNDZA Robert

(* 1979 Lowestoft, Veľká Británia) je britský spisovateľ a scenárista. Meno za slobodna Sutton.
Vyštudoval prestížnu Guilford School of Acting v Londýne. V roku 2007 napísal divadelnú hru Branko & Branka, v ktorej sám hral a s veľkým úspechom ju predstavil na medzinárodnom divadelnom festivale v Edinburgu. V kariére scenáristu pokračoval v Los Angeles. Prvotina sa volá The Not So Secret E-mails Of Coco Pinchard.
Momentálne žije, so svojím slovenským manželom Jánom, na striedačku medzi Londýnom a Nitrou. Spolu napísali knihu Mrcha Hollywood - 2012.
(text je z internetu)


Temné hlubiny
Když dostane detektiv šéfinspektor Erika Fosterová tip, že by klíčový důkaz ve velkém drogovém případu mohl být ukryt v zatopeném lomu na okraji Londýna, nařídí jeho prohledání. Z hlubin však její kolegové vyzdvihnou nejen důkazy k tomuto případu, ale i kostru malého dítěte. Pozůstatky jsou rychle identifikovány jako Jessica Collinsová. Sedmiletá dívka, jejíž zmizení plnilo stránky novin před šestadvaceti lety. Erika musí začít spojovat střípky z minulosti se současností a nořit se stále hlouběji do rodinných vztahů Collinsových i do života vyšetřovatelky Amandy Bakerové, která si nepřestala vyčítat, že zmizení holčičky nedokázala vyřešit. Erika brzy zjistí, že toto vyšetřování bude jistě jedno z nejsložitějších a nejnáročnějších v její kariéře.
(text je z internetu)


Dívka v ledu
Poté co je v parku v jižním Londýně pod vrstvou ledu nalezeno tělo mladé ženy, na místo přijíždí detektiv šéfinspektor Erika Fosterová. Oběť, krásná dívka z mocné a bohaté rodiny, měla podle všeho dokonalý život. Když Erika začne pátrat hlouběji, vynoří se souvislosti mezi její vraždou a smrtí tří prostitutek, které někdo uškrtil, svázal jim ruce a hodil do vodních ploch po Londýně. Jaká je spojitost mezi dcerou vlivného lobbisty, který si myslí, že může ovlivňovat i vyšetřování, a mrtvými imigrantkami? Jaké temné tajemství dívka v ledu skrývala? Čím více se Erika přibližuje k odhalení pravdy, tím více se vrah blíží k Erice. Poslední případ detektiva šéfinspektora Fosterové skončil katastrofou a smrtí pěti policistů včetně jejího manžela. Eričina kariéra visí na vlásku, musí bojovat s vlastními démony i s vrahem, který je hrůznější než kdokoliv, komu čelila v minulosti.
Dopadne ho dříve, než udeří znovu?
(text je z internetu)


Do posledního dechu
Mělo to být vysněné rande…
Šaty nasáklé krví, víčka násilně zavřená. Tak vypadá mrtvá dívka v kontejneru. Detektiv šéfinspektor Erika Fosterová je na místě nálezu jako první. Problém ovšem je, že to není její případ. Nejprve si musí zajistit místo ve vyšetřovacím týmu, přesto se Erika rovnou vrhne do práce – a odhalí
souvislost s jinou nevyřešenou vraždou. Obě oběti se našly ve stejném prostředí a zemřely stejným způsobem. Navíc si obě smluvily schůzku po internetu…Kdo se skrývá za falešnými profily na Facebooku a láká naivní mladé ženy na schůzku? Jak chytí Erika vraha, který vlastně existuje jen virtuálně?
(text je z internetu)


Noční lov
Jedné horké červnové noci je detektiv šéfinspektor Erika Fosterová přivolána k brutální vraždě. Oběť, vážený praktický lékař, je nalezen ve své posteli udušený. Zápěstí má svázaná a oči pod průhledným sáčkem upevněným těsně pod hlavou vypoulené. O několik dní později umírá za podobných okolností další muž a Erika společně s kolegy Petersonem a Mossovou tuší, že čelí sériovému vrahovi. Ten své oběti sleduje a vyčkává na vhodný okamžik, kdy udeří. Co mají oba mrtví společného? Existuje v jejich minulosti nějaké tajemství, které by je mohlo spojovat? A co je spojuje s vrahem? Erika dělá vše pro to, aby Nočního lovce zastavila a dopadla, i když opět riskuje a dostává se do konfliktů s nadřízenými. A navíc možná vrah začíná sledovat i ji...
(text je z internetu)


Chladnokrevně