Četla jsem některé knížky vybrané knihovnicí a byl to dobrý nápad. Poznala jsem další autory a už vím, jaké knížky si půjčit. Aktuálně mám doma slušnou zásobu čtiva - na přečtení čeká 30 titulů, z toho jeden už mám rozečtený. Jednu knížku bych potřebovala přečíst během dvou dnů, čeká na ni další čtenář.
Každý den je jako korálek, který osud navlékne na nit našeho života. Ať se vaše šnůra co nejdelší a plná krásných korálků.... Vítejte na mém blogu a můžeme si tykat. Pokud se vám tu bude líbit, klidně se vracejte. Děkuji předem za zanechaný komentář. V případě zájmu o návod mého tvoření stačí napsat komentář či mail, ráda vám odpovím.
neděle 30. dubna 2017
Moje čtení v roce 2017 - shrnutí za březen a duben 2017
V březnu jsem stihla přečíst 6 knih a v dubnu jich bylo 11, celkem mám od počátku roku přečteno 40 různých titulů. Čtenářskou výzvu mám splněnou na 90 %, zbývají mi splnit dva body.
čtvrtek 27. dubna 2017
MOSSE Kate
se narodila 20. října 1961 v severní Anglii. Po studiu na Oxfordu strávila 7 let ve vydavatelství. V roce 1996 vydala svůj první román Eskimo Kissing o mladé adoptované ženě, která pátrá po své minulosti. V letech 1998-2001 byla výkonnou ředitelkou festivalového divadla Chicester. Roku 2005 dosáhla mezinárodního úspěchu s knihou Labyrint, která byla přeložena do více než 37 jazyků. Kate Mosse je spoluzakladatelkou a čestnou ředitelkou Orange Prize, ceny pro autorky kvalitních románů. Za svůj přínos umělecké tvorbě byla jmenována Evropskou ženou úspěchu. Autorka je vdaná, s manželem a dětmi žije střídavě v Sussexu v Anglii a ve francouzském Carcassonne. (text je z internetu)
Labyrint
Inteligentní historicko-dobrodružný román, štědrý v historickém rámci i v intimních ožehavých detailech… Středověký hlavolam, který upoutá od první stránky do posledního zákrutu dění…
Osm set let dělí od sebe hrdinky románu Labyrint, Alais a Alici, a přece se jejich osudy netušeně prolnuly. Obě jsou těsně spjaté s jeskyní Labyrintu, který symbolizuje pradávné hledání skutečného Grálu
S Alais čtenář prožívá křižáckou výpravu ve 13. století, kterou vede křesťanský papež proti křesťanům v dnešní jižní Francii, tehdejší Okcitánii, jež byla domovem svobodných knížectví; a to za vydatné pomoci severofrancouzských baronů, jimž se pod rouškou víry nabízí příležitost se dosud nezávislých území zmocnit.
Alice vstupuje do hry v 21. století – zdánlivě náhodou činí osudový objev; v očích novodobých dědičných nepřátel katarů, jak byli hanlivě nazýváni okcitánští „kacíři“, jí hrozí podobný osud jako Alais.
Kate Mosse, autorka Labyrintu, se od dnes módních autorů historicko-dobrodružných žánrů odlišila tím, že prostudovala stohy odborné literatury, takže sama válka proti katarům je pro čtenáře nejen napínavým dobrodružstvím, ale i studnou informací.
(text je z internetu)
Hrobka
Kate Mosse, autorka v celé Evropě mimořádně úspěšného románu Labyrint posílá tentokrát – po sobě v rozmezí jednoho století – dvě mladé Pařížanky opět do své milované jižní Francie. Obě osudová síla přitáhne k polorozpadlé hrobce a jejím ničivým tajemstvím; první se ze své výpravy nikdy nevrátila, druhá si, stejně jako ona, dává za úkol tajemství hrobky odhalit, ale zároveň přemoci jeho ničivou sílu, aniž by se stala sama poslední obětí. Na cestě proti času v ní sílí pocit, že všechny postavy a události spjaté s hrobkou jako by ovládala jediná taroková karta XV – Ďábel. Jedna Pařížanka se vydala na jih do krajiny se starou hrobkou koncem 19. století, druhá v současnosti, ta druhá chce najít první dívku, která zmizela beze stopy. Kate Mosse, autorka Labyrintu, se od dnes módních autorů historicko-dobrodružných žánrů odlišila tím, že prostudovala stohy odborné literatury, takže sama válka proti katarům je pro čtenáře nejen napínavým dobrodružstvím, ale i studnou informací. Britská kritika román zahrnula nevídanou chválou, jako např.: „inteligentní román, štědrý v historickém rámci i v intimních ožehavých detailech“.
(text je z internetu)
Citadela
Carcasonne, rok 1942. Odvážná a energická dívka Sandrine zjistí, že ji události vtáhly do odboje proti německé okupaci. A stane se součástí odbojové organizace s krycím označením „Citadela“, složené z obyčejných žen odhodlaných nasadit všechno a dovést do konce děsivý boj stínové války zuřící všude kolem nich. Jih Francie je sice „svobodná zóna“ a Němci jej neobsadili, ale Pétainova vláda ve Vichy s nimi kolaboruje a nikdo vlastně pořádně neví, kdo je přítel a kdo nepřítel.
Válka se nevyhnutelně blíží ke svému krvavému a strašnému závěru a Sandrine zjistí, že její osud je spojen se třemi velice odlišnými muži. Kdo je ale skutečný nepřítel? Od koho hrozí největší nebezpečí? A kdo je tím pravým strážcem pradávných tajemství, jež už po celá pokolení přitahují do podhůří Pyrenejí mnohé pátrače?
Sandrine hledá nejen pravdu sama o sobě a svou lásku, ale také prastarý text, který, i když to zní neuvěřitelně, by snad mohl změnit osud války.
V Citadele vytvořila Kate Mosse nesmírně citlivý a uchvacující příběh plný milostného citu, zrady a napětí, jak to od tohoto žánru čekáme. Ale zároveň je na jejích knihách poznat, jak hluboce miluje tento kraj, jeho historii a báje, a jak mistrovsky umí popsat stínovou zónu, kde se realita a legendy prolínají.
(text je z internetu)
Čudákova dcera
Zimní přízraky
Labyrint
Inteligentní historicko-dobrodružný román, štědrý v historickém rámci i v intimních ožehavých detailech… Středověký hlavolam, který upoutá od první stránky do posledního zákrutu dění…
Osm set let dělí od sebe hrdinky románu Labyrint, Alais a Alici, a přece se jejich osudy netušeně prolnuly. Obě jsou těsně spjaté s jeskyní Labyrintu, který symbolizuje pradávné hledání skutečného Grálu
S Alais čtenář prožívá křižáckou výpravu ve 13. století, kterou vede křesťanský papež proti křesťanům v dnešní jižní Francii, tehdejší Okcitánii, jež byla domovem svobodných knížectví; a to za vydatné pomoci severofrancouzských baronů, jimž se pod rouškou víry nabízí příležitost se dosud nezávislých území zmocnit.
Alice vstupuje do hry v 21. století – zdánlivě náhodou činí osudový objev; v očích novodobých dědičných nepřátel katarů, jak byli hanlivě nazýváni okcitánští „kacíři“, jí hrozí podobný osud jako Alais.
Kate Mosse, autorka Labyrintu, se od dnes módních autorů historicko-dobrodružných žánrů odlišila tím, že prostudovala stohy odborné literatury, takže sama válka proti katarům je pro čtenáře nejen napínavým dobrodružstvím, ale i studnou informací.
(text je z internetu)
Hrobka
Kate Mosse, autorka v celé Evropě mimořádně úspěšného románu Labyrint posílá tentokrát – po sobě v rozmezí jednoho století – dvě mladé Pařížanky opět do své milované jižní Francie. Obě osudová síla přitáhne k polorozpadlé hrobce a jejím ničivým tajemstvím; první se ze své výpravy nikdy nevrátila, druhá si, stejně jako ona, dává za úkol tajemství hrobky odhalit, ale zároveň přemoci jeho ničivou sílu, aniž by se stala sama poslední obětí. Na cestě proti času v ní sílí pocit, že všechny postavy a události spjaté s hrobkou jako by ovládala jediná taroková karta XV – Ďábel. Jedna Pařížanka se vydala na jih do krajiny se starou hrobkou koncem 19. století, druhá v současnosti, ta druhá chce najít první dívku, která zmizela beze stopy. Kate Mosse, autorka Labyrintu, se od dnes módních autorů historicko-dobrodružných žánrů odlišila tím, že prostudovala stohy odborné literatury, takže sama válka proti katarům je pro čtenáře nejen napínavým dobrodružstvím, ale i studnou informací. Britská kritika román zahrnula nevídanou chválou, jako např.: „inteligentní román, štědrý v historickém rámci i v intimních ožehavých detailech“.
(text je z internetu)
Citadela
Carcasonne, rok 1942. Odvážná a energická dívka Sandrine zjistí, že ji události vtáhly do odboje proti německé okupaci. A stane se součástí odbojové organizace s krycím označením „Citadela“, složené z obyčejných žen odhodlaných nasadit všechno a dovést do konce děsivý boj stínové války zuřící všude kolem nich. Jih Francie je sice „svobodná zóna“ a Němci jej neobsadili, ale Pétainova vláda ve Vichy s nimi kolaboruje a nikdo vlastně pořádně neví, kdo je přítel a kdo nepřítel.
Válka se nevyhnutelně blíží ke svému krvavému a strašnému závěru a Sandrine zjistí, že její osud je spojen se třemi velice odlišnými muži. Kdo je ale skutečný nepřítel? Od koho hrozí největší nebezpečí? A kdo je tím pravým strážcem pradávných tajemství, jež už po celá pokolení přitahují do podhůří Pyrenejí mnohé pátrače?
Sandrine hledá nejen pravdu sama o sobě a svou lásku, ale také prastarý text, který, i když to zní neuvěřitelně, by snad mohl změnit osud války.
V Citadele vytvořila Kate Mosse nesmírně citlivý a uchvacující příběh plný milostného citu, zrady a napětí, jak to od tohoto žánru čekáme. Ale zároveň je na jejích knihách poznat, jak hluboce miluje tento kraj, jeho historii a báje, a jak mistrovsky umí popsat stínovou zónu, kde se realita a legendy prolínají.
(text je z internetu)
Čudákova dcera
Zimní přízraky
středa 26. dubna 2017
YARN ALONG 2017 - 17. týden
....pomocí háčku zpracovávám další klubíčko....
....knížka je napsaná napínavě, přesto se mi ze všech, které jsem od autora četla, zatím líbí nejméně, ale určitě ji dočtu...
Průběžně doplňuji další údaje k předkům, snažím se dohledat třeba svatbu či úmrtí.
....knížka je napsaná napínavě, přesto se mi ze všech, které jsem od autora četla, zatím líbí nejméně, ale určitě ji dočtu...
Průběžně doplňuji další údaje k předkům, snažím se dohledat třeba svatbu či úmrtí.
pátek 21. dubna 2017
YARN ALONG 2017 - 16. týden
....dodatečně....nebyla chuť a energie....neháčkovala jsem ale četla:-)
....moc hezká knížka a snad už opět vezmu háček do ruky......
Ani jsem nebádala a to už je co říct......
....moc hezká knížka a snad už opět vezmu háček do ruky......
Ani jsem nebádala a to už je co říct......
středa 19. dubna 2017
MÁTÉ Ferenc
se narodil v Transylvánii, do Ameriky utekl v jedenácti letech, kdy byla maďarská revoluce rozdrcena sovětskými tanky. Vyrůstal ve Vancouveru a žije v Kalifornii, Paříži, Římě, na Bahamách a New Yorku. Pracoval na železnici a jako stavitel lodí, byl fotografem, plavčíkem a knižním redaktorem. Je autorem 16 knih přeložených do dvanácti jazyků. (text je z internetu)
Toskánská vinice Sen milovníka vína
Důvěrné a veselé autobiografické vyprávění o tom, jak dva troufalí Newyorčané proměňovali opuštěnou ruinu v pohádkový domov a světoznámé vinařství.
V Toskánské vinici putujeme spolu s Mátéovými - malířkou Candace a spisovatelem Ferencem - po klikatících se, cypřiši lemovaných toskánských silničkách až do starobylého horského městečka Montalcina, které je domovem proslulého Brunella. Zde Mátéovi kupují klášter ze 13. století na kopci obklopeném 60 akry lesů, olivových hájů a potenciálních vinic. Ferenc Máté nás provádí nejrůznějšími příhodami a nehodami, které přináší rekonstrukce osm set let starého domu a budování vinařství, od krocení splašeného traktoru, přes výsadbu 15 akrů vinic a Vendemmii - první sklizeň, následovanou vzrušující výrobou vína, po zápolení se soptícími kvasnými káděmi. Slavní vinařští sousedé, jako například Angelo Gaja, přitom Mátéovy postupně zasvěcují do tajemství pěstování těch nejlepších hroznů a výroby jedinečných vín. Mátéova vína si okamžitě získala mezinárodní věhlas, včetně neuvěřitelných 90 až 92 bodů od časopisů Wine & Spirits a Wine Spectator. Znalci jako Steven Spurrier a Jancis Robinson vyzdvihují jejich "osobitou a nezapomenutelnou chuť" i skutečnost, že jsou "výmluvným vyjádřením své unikátní autentičnosti" a "odměnou každého sběratele". Vysoce respektovaný newyorský obchodník s víny Morrell nazval jejich Syrah "skutečným klenotem mezi víny" a označil ho za "Italské červené víno roku 2007". Chcete-li okusit sladkou chuť úspěchu na nejromantičtějším místě na světě, začtěte se do Toskánské vinice. (text je z internetu)
Toskánské kopce
GAVALDA Anna
(nar. 1970) pochází z početné rodiny. Její rodiče se roku 1968 odstěhovali z Paříže a přesídlili do starého opatství na venkově. Anna tu se třemi sourozenci prožila krásné dětství. Ve čtrnácti letech, po rozvodu rodičů, ale nastupuje do internátní katolické školy. Pak následovalo studium moderní literatury na Sorbonně.
Později zkusila mnoho zaměstnání ( prodavačka, uvaděčka, pokladní, hosteska a redaktorka svatebních oznámeních). Učila francouzštinu v soukromé základní škole, překládala románky z řady Harlekýn a psala reklamní texty pro Carrefour.
Má dvě děti, Louise a Félicité. Vedle literární tvorby se věnuje i psaní pro časopisy (Télérama, Elle). Je členkou poroty Festivalu kreslených seriálů v Angouleme.
(text je z internetu)
Lepší život
Mathilde je 24, žije v Paříži v podnájmu s dvěma spolubydlícími a místo studia píše PR články pro firmu svého švagra. Říká, že je šťastná, ale vždycky se musí napít, aby si to připomněla. Jednoho dne zapomene v kavárně kabelku. Stane se zázrak: tašku vezme podivný muž, nehezký, venkovský typ s neobvykle přímým vyjadřováním a vrátí ji Mathilde naprosto nedotčenou. O několik měsíců později se právě kvůli tomuto muži rozhodne změnit svůj život.
Yannovi je 26. Lepší vzdělání už mít nemůže, ale zatím nenašel práci. Živí se proto jako prodavač a očekává lepší zítřky. Neříká, že je nešťastný, ale často, když přechází po mostě nad Seinou, si představuje, že skočí dolů a utopí se. Jednoho dne ho soused pozve za odměnu na večeři. Za pár hodin se právě kvůli tomuto muži rozhodne změnit svůj život.
Dva příběhy dvou mladých lidí naší doby, sytých, ale vyhladovělých, uhlazených, dobře vychovaných,
ale rozzlobených a nespokojených, kteří se rozhodnou radikálně změnit svůj život i s tím rizikem, že se dopustí omylu, než aby žili jako doposud.
(text je z internetu)
Čtivá knížka:-)
Později zkusila mnoho zaměstnání ( prodavačka, uvaděčka, pokladní, hosteska a redaktorka svatebních oznámeních). Učila francouzštinu v soukromé základní škole, překládala románky z řady Harlekýn a psala reklamní texty pro Carrefour.
Má dvě děti, Louise a Félicité. Vedle literární tvorby se věnuje i psaní pro časopisy (Télérama, Elle). Je členkou poroty Festivalu kreslených seriálů v Angouleme.
(text je z internetu)
Lepší život
Mathilde je 24, žije v Paříži v podnájmu s dvěma spolubydlícími a místo studia píše PR články pro firmu svého švagra. Říká, že je šťastná, ale vždycky se musí napít, aby si to připomněla. Jednoho dne zapomene v kavárně kabelku. Stane se zázrak: tašku vezme podivný muž, nehezký, venkovský typ s neobvykle přímým vyjadřováním a vrátí ji Mathilde naprosto nedotčenou. O několik měsíců později se právě kvůli tomuto muži rozhodne změnit svůj život.
Yannovi je 26. Lepší vzdělání už mít nemůže, ale zatím nenašel práci. Živí se proto jako prodavač a očekává lepší zítřky. Neříká, že je nešťastný, ale často, když přechází po mostě nad Seinou, si představuje, že skočí dolů a utopí se. Jednoho dne ho soused pozve za odměnu na večeři. Za pár hodin se právě kvůli tomuto muži rozhodne změnit svůj život.
Dva příběhy dvou mladých lidí naší doby, sytých, ale vyhladovělých, uhlazených, dobře vychovaných,
ale rozzlobených a nespokojených, kteří se rozhodnou radikálně změnit svůj život i s tím rizikem, že se dopustí omylu, než aby žili jako doposud.
(text je z internetu)
Čtivá knížka:-)
STARR Mel
se narodil a vyrostl v Kalamazoo v Michiganu. Po studiu na Western Michigan University – studoval středověké lékařství a středověkou angličtinu – získal v roce 1970 magisterský titul a posléze vyučoval dějiny na státních školách v Michiganu, z toho pětatřicet let v Portage. Do důchodu odešel v roce 2003. S manželkou Susan mají dvě dcery a sedm vnoučat. Žije v Michiganu.
„Než jsem to zkusil jako spisovatel, učil jsem třicet devět let dějepis. Tou zkušeností jsem získal větší úctu k učitelům a profesorům, kteří se usilovně snažili vpravit trochu moudrosti do mé mladistvé mysli.“
(text ji z internetu)
Zločin u kostela
Hugh de Singleton, lékař a bailiff na panství lorda Gilberta Talbota, stojí před novým záhadným případem. Noční strážný městečka Bampton je nalezen mrtvý nedaleko kaple svatého Ondřeje. Vše nasvědčuje tomu, že jeho smrt má na svědomí divoké zvíře, ale Hugh má jiný názor. Podrobné pátrání ho zavede na stopu dalšího zločinu. Detektivní román se odehrává ve středověké Anglii v oblasti Oxfordska.
(text ji z internetu)
Neklidné kosti
Série příběhů ze středověké Anglie začíná barvitým románem, kde vypravěč Hugh de Singleton jako mladý lékař hledá obživu v Oxfordu. Příležitost se mu naskytne, když ošetří zraněného lorda Talbota a ten mu nabídne práci na svém panství. Dlouho netrvá a Hugh řeší záhadu kostí nalezených na hradě Bampton. Začíná pátrat po místní dívce, která před několika měsíci zmizela, a rozplétá předivo dramatických vztahů.
(text ji z internetu)
Inkoustová stopa
Určitě si půjčím i další knížky tohoto autora:-)
„Než jsem to zkusil jako spisovatel, učil jsem třicet devět let dějepis. Tou zkušeností jsem získal větší úctu k učitelům a profesorům, kteří se usilovně snažili vpravit trochu moudrosti do mé mladistvé mysli.“
(text ji z internetu)
Zločin u kostela
Hugh de Singleton, lékař a bailiff na panství lorda Gilberta Talbota, stojí před novým záhadným případem. Noční strážný městečka Bampton je nalezen mrtvý nedaleko kaple svatého Ondřeje. Vše nasvědčuje tomu, že jeho smrt má na svědomí divoké zvíře, ale Hugh má jiný názor. Podrobné pátrání ho zavede na stopu dalšího zločinu. Detektivní román se odehrává ve středověké Anglii v oblasti Oxfordska.
(text ji z internetu)
Neklidné kosti
Série příběhů ze středověké Anglie začíná barvitým románem, kde vypravěč Hugh de Singleton jako mladý lékař hledá obživu v Oxfordu. Příležitost se mu naskytne, když ošetří zraněného lorda Talbota a ten mu nabídne práci na svém panství. Dlouho netrvá a Hugh řeší záhadu kostí nalezených na hradě Bampton. Začíná pátrat po místní dívce, která před několika měsíci zmizela, a rozplétá předivo dramatických vztahů.
(text ji z internetu)
Inkoustová stopa
Určitě si půjčím i další knížky tohoto autora:-)
středa 12. dubna 2017
YARN ALONG 2017 - 15. týden
....během minulého týdne jsem stačila přečíst dvě knížky - Co mě naučil tučňák a Erbenovu Kytici, vybrala jsem si knížku z půjčených a začnu ji číst dnes večer.....
....pletací jehlice jsem vyměnila na háček a pomaličku přidávám řadu po řadě - musím si šetřit ruce a pravé rameno.....
Aktuální číslo dohledaných a zadaných osob je 7 171, ale to bude během chvíle minulostí, určitě budu večer pátrat ve starých matrikách a třeba někoho najdu:-)
....pletací jehlice jsem vyměnila na háček a pomaličku přidávám řadu po řadě - musím si šetřit ruce a pravé rameno.....
Aktuální číslo dohledaných a zadaných osob je 7 171, ale to bude během chvíle minulostí, určitě budu večer pátrat ve starých matrikách a třeba někoho najdu:-)
ERBEN Karel Jaromír
byl sběratel a vydavatel folklórních textů, starých literárních památek a archivních dokumentů, překladatel a básník.Narodil se roku 1811 v Miletíně. Pocházel z chudé venkovské rodiny. Na svět si přinesl chatrné zdraví, stejně jako jeho sourozenci, z nichž skoro všichni zemřeli v útlém věku.
Studoval v Hradci Králové a v Praze. Právnické vzdělání ho sice vzdalovalo od literatury, ale seznámení s Františkem Palackým mu umožnilo dostat se k takovým zaměstnáním, která byla bližší jeho zájmům. Pracoval jako sekretář Českého muzea a od roku 1851 jako archivář města Prahy byl pomocníkem F. Palackého. Jeho život byl poznamenaný nemocemi a starostmi o hmotné zajištění rodiny. Zemřel koncem roku 1870 v Praze.
Vedle historických dokumentů vydával díla staré české literatury, např. „Sebrané spisy české“ od Mistra Jana Husa, vydával i překlady starých děl ruské literatury – „Nestorův letopis ruský“, „Slovo o pluku Igorově“. Podílel se na vydání druhého dílu „Výboru z literatury české“.
Důležitost a těžiště svého zájmu však spatřoval ve folklóru, především v českých lidových písních. Erben pořádal hojné cesty na venkov, které mu umožňovaly sbírat lidovou slovesnost. Vydal „Písně národní v Čechách I.-III“. (1842-45) – první vydání nemělo žádné vyhraněné členění, druhé vydání bylo podstatně rozšířeno a vyšlo pod názvem „Prostonárodní české písně a říkadla“ (1864). V tomto vydání jsou již písně rozčleněny podle období lidského života, podle období roku atd. Karel Jaromír Erben sbíral i lidové pohádky a pokusil se o vydání jakousi slovanskou čítanku „Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních“ (1865), kterou vydal znovu ve zkrácené podobě r. 1869 „Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských“. K. J. Erben byl podnícen evropským rozvojem studia lidové slovesnosti, zvláště mu byli za příklad bratři Grimmové. Erben byl přesvědčen, že národní literatura by měla vycházet z etnického základu, který je obsažen v lidových písních, pověstech a zvycích.
Mnoho práce vložil Erben do připravovaného souboru českých pohádek, jako celek vyšly až roku 1905 pod názvem České pohádky (např. Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Tři zlaté vlasy Děda-Vševěda…). U Erbena dostala pohádka pevný tvar, nejedná se o pouhé improvizování lidového vyprávění s nahodile řazenými motivy.
Karel Jaromír Erben napsal jednu jedinou básnickou sbírku – Kytice (1853). Erben ve sbírce vychází z pověstí a bájí. Básně jsou baladicky laděné. Erbenova Kytice byla pociťována jako odkaz na lidské a národní hodnoty, ohrožené bachovským absolutismem.
(text je z internetu)
Kytice
Tato básnická sbírka byla oblíbenou knížkou mojí babičky, četla jsem ji několikrát a letos ji přečetla znovu do Čtenářské výzvy 2017.
Studoval v Hradci Králové a v Praze. Právnické vzdělání ho sice vzdalovalo od literatury, ale seznámení s Františkem Palackým mu umožnilo dostat se k takovým zaměstnáním, která byla bližší jeho zájmům. Pracoval jako sekretář Českého muzea a od roku 1851 jako archivář města Prahy byl pomocníkem F. Palackého. Jeho život byl poznamenaný nemocemi a starostmi o hmotné zajištění rodiny. Zemřel koncem roku 1870 v Praze.
Vedle historických dokumentů vydával díla staré české literatury, např. „Sebrané spisy české“ od Mistra Jana Husa, vydával i překlady starých děl ruské literatury – „Nestorův letopis ruský“, „Slovo o pluku Igorově“. Podílel se na vydání druhého dílu „Výboru z literatury české“.
Důležitost a těžiště svého zájmu však spatřoval ve folklóru, především v českých lidových písních. Erben pořádal hojné cesty na venkov, které mu umožňovaly sbírat lidovou slovesnost. Vydal „Písně národní v Čechách I.-III“. (1842-45) – první vydání nemělo žádné vyhraněné členění, druhé vydání bylo podstatně rozšířeno a vyšlo pod názvem „Prostonárodní české písně a říkadla“ (1864). V tomto vydání jsou již písně rozčleněny podle období lidského života, podle období roku atd. Karel Jaromír Erben sbíral i lidové pohádky a pokusil se o vydání jakousi slovanskou čítanku „Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních“ (1865), kterou vydal znovu ve zkrácené podobě r. 1869 „Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských“. K. J. Erben byl podnícen evropským rozvojem studia lidové slovesnosti, zvláště mu byli za příklad bratři Grimmové. Erben byl přesvědčen, že národní literatura by měla vycházet z etnického základu, který je obsažen v lidových písních, pověstech a zvycích.
Mnoho práce vložil Erben do připravovaného souboru českých pohádek, jako celek vyšly až roku 1905 pod názvem České pohádky (např. Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Tři zlaté vlasy Děda-Vševěda…). U Erbena dostala pohádka pevný tvar, nejedná se o pouhé improvizování lidového vyprávění s nahodile řazenými motivy.
Karel Jaromír Erben napsal jednu jedinou básnickou sbírku – Kytice (1853). Erben ve sbírce vychází z pověstí a bájí. Básně jsou baladicky laděné. Erbenova Kytice byla pociťována jako odkaz na lidské a národní hodnoty, ohrožené bachovským absolutismem.
(text je z internetu)
Kytice
Tato básnická sbírka byla oblíbenou knížkou mojí babičky, četla jsem ji několikrát a letos ji přečetla znovu do Čtenářské výzvy 2017.
MICHELL Tom
se narodil na venkově v jižní Anglii, kde si vypěstoval lásku ke zvířatům, ptákům a rostlinám. Po tom, co žil v Argentině se vrátil domů a usadil se v Cornwallu, kde pomáhal v rodinném podnikání, kde pečuje o malý pozemek,který nazývá "dobrá Cornwallská půda" a zpívá s místním sborem.
Je amatérský umělec a ve volném čase maluje objekty z divoké přírody okolo jeho domova, zejména dravé ptáky. Rád také ukazuje, jakým způsobem mohou lidé žít v dnešním světe.
Je ženatý a má 4 děti a 3 vnoučata. (text je z internetu)
Je amatérský umělec a ve volném čase maluje objekty z divoké přírody okolo jeho domova, zejména dravé ptáky. Rád také ukazuje, jakým způsobem mohou lidé žít v dnešním světe.
Je ženatý a má 4 děti a 3 vnoučata. (text je z internetu)
Co mě naučil tučňák
Jedinečný, silný životní příběh o nevídaném vztahu mezi mladým učitelem a tučňákem. Pro všechny, kteří kdy snili o tom rozumět řeči zvířat. Dvacetiletý Tom Michell, toužící po dobrodružství, přijme místo učitele na prestižní argentinské internátní škole. Během svého výletu do Uruguaye zachrání tučňáka uvězněného v ropné skvrně. Ten den se jeho život navždy změní. Pták, který dostane jméno Juan Salvador, odmítá mladého učitele opustit a jemu tak nezbývá nic jiného, než svého nového „domácího mazlíčka“ propašovat přes hranice a vrátit se s ním zpět do školy. Tučňák se samozřejmě brzy dostává do centra pozornosti. Stane se z něj nejen maskot ragbyového týmu, důvěrník paní domácí, spoluhostitel Tomových party, ale také nejokázalejší plavecký trenér ve světových dějinách. Navzdory těžkým časům peronistické vlády, hrozivé ekonomice a politickým bojům Juan Salvador všechny kolem sebe rozveseluje.
(text je z internetu)
středa 5. dubna 2017
YARN ALONG 2017 - 14. týden
...stejné pletení, věnovala jsem se jiným aktivitám a na pletací jehlice nezbýval čas....
...knížka přečtená za jeden den:-), rychle ji vrátím pro dalšího čtenáře. Dočetla jsem Zelenou ratolest začala číst třetí díl trilogie Šarlatové zrnko (ale musím se přiznat, že morytáty dostaly přednost:-) )
Počet dohledaných osob doplněných do programu, ve kterém sleduji předky a příbuzné, již překročil sedm tisíc:-)
...knížka přečtená za jeden den:-), rychle ji vrátím pro dalšího čtenáře. Dočetla jsem Zelenou ratolest začala číst třetí díl trilogie Šarlatové zrnko (ale musím se přiznat, že morytáty dostaly přednost:-) )
Počet dohledaných osob doplněných do programu, ve kterém sleduji předky a příbuzné, již překročil sedm tisíc:-)
úterý 4. dubna 2017
McBAIN, Ed
Americký spisovatel a scénárista Evan Hunter, rodným jménem Salvatore Lombino (15. října 1926, New York – 6. července 2005, Weston, Connecticut) přijal svoje nové jméno (nejen jako pseudonym, ale i v životě) v roce 1952 na radu vydavatele, že anglosasky znějící jméno „se bude prodávat“ lépe. Pod jménem Lombino publikoval do té doby, jenom několik povídek.
Svá díla však psal i pod řadou pseudonymů. „Serióznější“ výtvory zpravidla pod jménem Evan Hunter. Uznání si vydobyl románem Džungle před tabulí (The Blackboard Jungle; 1954) z prostředí americké střední školy. Napsal též scénář k filmu Alfreda Hitchcocka Ptáci (The Birds). Do paměti čtenářů se však nejvíce zapsal pod pseudonymem Ed McBain jako tvůrce cyklu detektivek o 87. revíru, v jehož více než pěti desítkách románů zachycuje příběhy policisty Steva Carelly a jeho kolegů ze smyšleného amerického velkoměsta Isoly, nápadně se podobajícího autorovu rodnému New Yorku. Dále je třeba připomenout jeho floridské detektivky s hlavním hrdinou advokátem Matthew Hopem, které také došly velkého čtenářského uznání. McBainovy detektivky vynikají faktografickým realismem, vypravěčskou lehkostí a pozorovatelským talentem s nimiž autor vykresluje množství figurek svého velkoměstského panoptika. Některé jeho romány byly použity jako předlohy detektivních seriálů (např. Colombo). Jeho dalšími autorskými pseudonymy byly Hunt Collins, Ezra Hannon, Richard Marsten, John Abbot a Curt Cannon.
Svá díla však psal i pod řadou pseudonymů. „Serióznější“ výtvory zpravidla pod jménem Evan Hunter. Uznání si vydobyl románem Džungle před tabulí (The Blackboard Jungle; 1954) z prostředí americké střední školy. Napsal též scénář k filmu Alfreda Hitchcocka Ptáci (The Birds). Do paměti čtenářů se však nejvíce zapsal pod pseudonymem Ed McBain jako tvůrce cyklu detektivek o 87. revíru, v jehož více než pěti desítkách románů zachycuje příběhy policisty Steva Carelly a jeho kolegů ze smyšleného amerického velkoměsta Isoly, nápadně se podobajícího autorovu rodnému New Yorku. Dále je třeba připomenout jeho floridské detektivky s hlavním hrdinou advokátem Matthew Hopem, které také došly velkého čtenářského uznání. McBainovy detektivky vynikají faktografickým realismem, vypravěčskou lehkostí a pozorovatelským talentem s nimiž autor vykresluje množství figurek svého velkoměstského panoptika. Některé jeho romány byly použity jako předlohy detektivních seriálů (např. Colombo). Jeho dalšími autorskými pseudonymy byly Hunt Collins, Ezra Hannon, Richard Marsten, John Abbot a Curt Cannon.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)