DÁN Dominik

je pseudonym autora najúspešnejších slovenských detektívnych románov. Ide o kriminalistu, ktorého identitu pozná len najbližšia rodina, vydavateľ a jeho kolegovia. Úspešne si ju stráži aj z profesionálnych dôvodov. Hoci je jeho dielo monotematické a prípady vždy riešia detektívi z oddelenia vrážd policajného zboru Nášho mesta, každá kniha je špecifická, písaná z iného uhlu pohľadu a prípady sa odohrávajú v rôznych časových obdobiach. Čitatelia sú zvyknutí na prídel "dánoviek" dvakrát ročne. Autor spolupracoval aj na scenáry seriálu Kriminálka Staré mesto a jeho román Červený kapitán bol nedávno sfilmovaný. Autor vo svojich knihách rieši kriminálne prípady, ktoré sa stali v tzv. "Našom meste". Toto mesto nie je nikde konkrétne pomenované, no v románoch Červený kapitán a Hriech náš každodenný sa spomína Petržalka ako časť "Nášho mesta". Hoci je jeho dielo monotematické a tieto prípady vždy riešia detektívi z oddelenia vrážd policajného zboru Nášho mesta, každá kniha je špecifická a písaná z iného uhlu pohľadu. Autor nepoužíva rovnakú šablónu a preto sú vždy prekvapivé a ťažko sa dá dopredu očakávať, kam bude príbeh smerovať.
(text je z internetu)

Krev není voda
Žádný rok v Krauzově krátké detektivní kariéře nebyl tak těžký jako rok 1992. Bezpečnostní analytici tvrdili, že na vině byla neuvážená porevoluční totální amnestie, protože vylidnila věznice a zalidnila ulice násilím. Krauz a jeho kolegové tenkrát nedbali bezpečnostních analýz, oni měli vlastní práce nad hlavu. Ve stínu bouřlivých událostí byl celkem nenápadně a bez povšimnutí spáchán poslední federální zločin, který mohlo Krauzovo oddělení vražd legálně vyšetřovat – poté si slovenští a čeští policisté hráli už každý na vlastním písečku. Tento zločin se odehrál tak nenápadně, že si ho sotvakdo povšiml a málem zapadl prachem, leč i když nebyl bůhvíjak bestiální ani příliš komplikovaný, bylo by škoda ho pominout, protože byl pěkný – pokud se ovšem dá něco takového říct o upálení mladé ženy a jejího dítěte.
(text je z internetu)